Cathedral In Flames - Count to nine 2024.

Napsal DekadenteMorfin (») 12. 11. v kategorii Recenze, přečteno: 31×
a0068107404-2.jpg

Cathedral In Flames - Count to nine 2024

Č.R. Gothic Rock

Cathedral In Flames mám opravdu rád, už mnoho let pro svoji oddanost žánru. Aktuální deska Count to nine mě ovšem potěšila ještě mnohem víc, než jsem čekal. Je v tom síla s odkazem na minulost, zároveň jako byste potkali starého přítele a on vám vypráví i o vlivu nových zkušeností, i když v jeho podvědomí stále zůstává onen původní základ. Dodnes si pamatuji, jak jsem kdysi na chatě, na půdě našel po dědovi svůj první, kožený kabát, bylo to zhruba v době, kdy už jsem měl doma kazetu Dawnrazor z 87. roku od Fields Of The Nephilim. Tenhle pocit mě spontánně napadl při rozstřelu úvodní Deep Grave. Ano, tak tohle je po čertech hluboký hrob. Drsná rytmika a Philův vokál dokazuje, že hudební těleso Cathedral In Flames je už skutečně samostatná, okultní entita. Ambra majestátně sekunduje nebo spíš doplňuje Phila. Skoro mě napadla dnes už zesnulá Ofrahaza, ale ta Eldritche doplňovala spíš orientálním chórem. Každopádně to je báječné. Dynamický, rozmanitý zvuk doplněný elektronickým vyzněním albu sluší, protože gothic rocková kytara si umí prořezat cestu na západ. Vkusné synťáky zase dají vzpomenout i na atmošku novovlnných muzikantů z 80tkového hnutí. Ano, tohle všechno patří do gothiky a mě to nikdy nezevšední. I když to píši v podzimním období, tak Summertime "letní čas" si prostřednictvím Pražských kovbojů užívám.

Takový Penetrate Me je vyloženě song, který hrne všechno před sebou jako buldozer, jenž oznamuje, že je čas procitnout. Skladbou probleskují všechny radosti i smutky. Vlastně je jedno jestli někde cítíte industriál, elektroniku, country nebo vážnou hudbu, protože tohle těleso umí vše zahalit do gothického závoje. Každý vnímá po svém a musím říct, že já nejsem příznivcem operních popěvků, tak prostor Ambry v The Gate zní působivě, ba co víc přirozeně. "Sice to není další upíří píseň", každopádně Not Another Vampire Song je další ryze gothic rockový song a Gatsbyho basa bublá jak v postpunkovém kotli. Každý nástroj na desce má své místo a je čitelný jako mystická kniha. Jak pak by taky nebyl, vždyť sehnat na kompletní mix Johna Fryera (Fields of the Nephilim, Nine Inch Nails, Depeche Mode, Paradise Lost, Cradle Of Filth to je skutečný majstrštych. K tracku Pale Rider je na YouTubu k mání i stylové, téměř rituální, osudové video. Myslím, že Phil už nahlédl do pekla a jeho vědomí je silnější víc, než kdy předtím. Snění v domě čarodějnic total bassa, goth vokál FN Celebrate rules. Viz. video YouTube. Když si to člověk poslechne z vinylu, tak se mu zhmotní i to co dřív neviděl. My, co jsme propojeni si tu kletbu neseme v sobě. Prázdný pohled oprýskané stěny a přece vidíš krásu nedozírného vesmíru. Za mě osobně nejlepší české, gothic rockové album, které jsem slyšel. (9/10)

Napsal: Bob Lučan

0037134214-10

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno

Komentování tohoto článku je uzamčeno.