Konfrontace s vědomím 22. Říjen 2024
Způsob mého vnímání má mnoho rozměrů, ale chci se s vámi podělit aspoň o jedno sklíčko ze spletité, vesmírné mozaiky. Mám mnoho oblíbených symbolů a soukromých rituálů, které provází můj život. Na podzim se magická vášeň vždy zhmotní v celé své barvité kráse a já už nemám kam uhnout a musím psát. Ano, všude se na nás valí mnoho informací. Otázkou, ale zůstavá opravdu je chceme slyšet?
Jsem si sám vědom, že v podzimní "ne-čas" nejraději tvořím. Záměrně píši nečas a to nejen ve smyslu nevlídného počasí, ale zároveň, že tenhle článek díky vnímavosti prožitku s vědomí-m "čas jako takový popírá." Díky mému dlouholetému psaní mě sice lidé znají, ale já jsem paradoxně díky onomu vědomí zcela někde jinde. Řekněme v určité introvertní dimenzi a to v podstatě celý svůj život. Po většinu mého bytí jsem se vyhýbal umělé socializaci a spíš se věnoval vnitřní spiritualitě. Což mi odebralo možnost zdržovat se v jakýchkoliv komunitách. Gothika mi navíc kdysi vlastně otevřela nejen hudební mysterium, se kterým jsem srostl do takové míry, že jsem si do-vytvořil nadhled, který mě sice neposunoval v materiální rovině, ale v duchovní sféře a mě dostal až tam, kam jsem to ani sám nečekal. On to nebyl samozřejmě jen samotný gothic rock a jeho odnože, ale i moje představivost, která mě posunovala jinam směrem k spirituální literatuře, různorodým přednáškám a v neposlední řadě k vnitřní meditaci. Umím přijímat výzvy, díky kterým vytěsňuji strohost systémové degenerace. Samozřejmě pokud se chováte řekněme jinak "netrendově" a především nepřizpůsobivě jste považován za všechno možné, jenom né za "normálního". Díky tomu může nastat i to, že máte omezené možnosti přátel. Myšleno, že jste schopen už mnoho věcí prokouknout, což se nemusí hodit do krámu lidem kolem.
Tady už se dostávám k tomu, že i když vás lidi znají, tak jste právě proto sám a pohybujete se jen v kruhu svých nejbližších. Co je na tom krásné, že to má své nepopsatelné kouzlo. Nechci se nikoho dotknout, ale málokdo umí chválit, vnímat, naslouchat a především potlačit své ego. Je to, ale jediná cesta jak duchovně růst a posunout se dál. Najít si způsob, jak být i v tomhle manipulativním světě šťastný. Možná to není nic světoborného, ale na mě mají tyhle spirituální věci očistný efekt. Chápu, že jít s dobou a davem je mnohem pohodlnější. Někdo se neumí vzdát svého komfortu, který je spojený se zařazením do mocenské společnosti. Vidíte a týden nebo měsíc po smrti kohokoliv si málokdo vzpomene. Je jedno, jestli je oblíbená celebrita nebo zkorumpovaný politik. A tady jsme u toho, je to taková konfrontace s vědomím, prozření prostřednictvím náhledu do své duše v přítomném okamžiku. Proto taky mnohdy už méně píši, protože do toho chci dát v danou chvíli všechno. Navíc s mojí tvorbou nemám potřebu být "influencerem ani youtuberem", kterých jsou v dnešní době tisíce a jejich cíl je zjevně někde jinde.
Když jsem kdysi dávno zakládal blog byl na bázi zinu. To ještě nebyl ani FB a jiné sociální sítě. Vždy dělám to, co v přítomné chvíli cítím, proto se může měnit i žánrovost hudby podle niterního rozpoložení a aktuální nálady. Chci zůstat tím kým jsem. Dá se psát i ještě víc epicky, ale já chci aby to bylo srozumitelné a nenucené. V těchto časech je duchovní konfrontace nutná a ten kdo už má nějakou zkušenost, určitě ví o čem píši. Je to, jako když před prahem vědomí zjistíte, že z takových slov máte dobrý pocit. Duši nemusíte rozpracovat, stačí si ji jen uvědomit, pokud to navnímate správně, už nikdy na tohle setkáni nezapomenete. Přeji nádherné prožití podzimních chvilek.
Napsal: Bob Lučan
2024 ©